Posledním představením druhého dne přehlídky Scénická žatva byla scénická sonda Slovo o Jankovi, která se jevila jako vhodné ukončení náročného dne. Stoupal jsem ulicí polyhistora Andrea Kmeťa k budově Národního muzea, nad kterým se vznášel měsíční reflektor a za zvuků davových orgií z nedalekého amfiteátru, kde řádila punkrocková kapela Horkýže slíže, jsem vstoupil pod průčelní balustrádu. Metaforicky se mi tím otevřela cesta k metonymii, tedy k novému pojmenování sálu, kde se básnický rituál měl uskutečnit. Došlo tím u mne k translokaci ze všednosti k významnému specifickému přenosu do potěmnělé schránky chrámu s vodním zrcadlem.
Ještě než vše začalo se atmosféra mezi vstoupivšími lidmi uklidnila a sakralizací naladila správním směrem k události, která měla nastat. “Umění se tak stává zviditelněním duchovních a duševních zkušeností v neustálém napjatém vztahu s vnějším, předmětným (věcným) světem.”
Představení, jež pak započalo, si kladlo nelehké otázky – Kdo byl Divný Janko, Janko Kráľ jako kdo? Či jako osoba, či jako spisovatel buditel: “Čo to vôbec buditeľ je?” Je “divný” ve své namyšlenosti, že chce probudit společnost z letargického spánku nevědomosti? Nebo je divný, tedy narušený nějakou duševní nebo fyzickou nemocí? Co je vůbec divnost?
Performance kolem a v pomyslném toku řeky, které se říká Vah, jakoby divadelními obrazy zasahovala naše emoce a neváhala se brodit v básních tohoto významného slovenské klasika. Divadlo, co je myšleno tímto pojmem, je to, na co se dívám nebo to, jsem udivován divotvorbou. Gledalište, pozoriště jsou další slovanská pojmenování místa, kde se schází společnost nad dramatickou extatickou situací. Divný Janko možná byl z rodu jurodivých, tedy byl médiem extatického napojení na všeobecné společenské klima a jako takový měl ve svých jurodivných transech nejen specifický vhled, ale i názor na realitu. Což dokládá i výzkum badatelů z divadla Naboso.
Úloha umělce je podobná vědci. Oba se musí ponořit do skrytých zákonitostí a technik přírody, kde poznávají její univerzálně platné zákony a z nich pak mohou nadále čerpat či tvořit. S tím je též spojeno požadované vědomí religiózního poslání umělce ozřejmující božské
zákonitosti. Otázkou je: šlo souboru v představení o navrácení k již zmíněnému misterijnímu
kultu a rituálu s tradicí jurodivosti, kdež jsou všichni spjati s náboženstvím a vírou?
Nebo o buditelský a národovecký trans? Tak nebo onak, za mne velký počin.
Tomáš Žižka
Slovo s Jankami o Jankovi pre Jankov od Janky
Redakčný rozhovor: Slovo o Jankovi (Pavel Vilikovský, Janko Kráľ) • Naboso, Nitra • Víťaz kategórie recitačné kolektívy a divadlá poézie mládeže a dospelých, Hviezdoslavov Kubín 2023
O predstavení: Slovo o Jankovi (Pavel Vilikovský, Janko Kráľ) • Naboso, Nitra • Víťaz kategórie recitačné kolektívy a divadlá poézie mládeže a dospelých, Hviezdoslavov Kubín 2023
