Soubor Únikový východ ze ZUŠ Veľký Krtíš si vzal jako výchozí materiál pro tvorbu své inscenace knihu švédské autorky Anny Höglundovė O tom si člověk povídá jen s králíky a pod vedením Sylvie Svákusové z ní vytěžil něco, co na mne zapůsobilo až jako provokativní generační výpověď: My jsme si takový svět nevybrali, takový jste ho pro nás připravili vy! Jak ho máme zvládat, když nám v tom často ani nepomáháte?

Tak jako v řadě dnešních inscenací se i v této setkáme s využitím audio a videozáznamů dokumentárních materiálů. Zde jsme hned na úvod z mobilů a tabletů protagonistů atakováni úryvky zpravodajských relací o útocích studentů na své učitele, o střelbě na spolužáky. Následují videa z internetu, jak si skvěle udělat make up… Jak drsněji nastolit téma? A hned na to vidíme holčičku/kluka (vždyť je to přece jedno, mohlo se to stát komukoli) s copy nápadně podobnými visícím uším hadrového králíka, hračky, kterou drží v náručí, prosící na počítači pracující maminku o pozornost. Maminka mu/jí ale nasadí sluchátka a slyšíme znělku seriálu Jen počkej, zajíci! Od tohoto okamžiku jakoby vstupujeme do hlavy hlavní postavy a vše dostáváme zpracováno jejím viděním: rodiče jen jako pasivní nebo na ni útočící figury s příborem a solničkou, spolužáci, pro které je loser, všudypřítomné reklamy na jen samé dokonalé produkty atd. Slyší “Ty nejsi normální”, až se sama začne jako divná, porouchaná cítit. A narůstá beznaděj, vztek, agresivita. Schlíplý osamělý králíček se začne proměňovat na blikající hororovou masku králíka Zlouna, kterou si antihrdina nasazuje a míří imaginární zbraní na nás. Nic příjemného, ale i do takových hlav je potřeba se dívat.

Všichni protagonisté jsou oblečení do šedých mikin a tepláků. Jedna dívka hraje stále hlavní postavu, ale všichni ostatní se mohou stávat, a stávají, jejími dalšími já stejně tak, jako se proměňují v její rodiče, spolužáky. Funkčně působí malý černý praktikábl (stůl, rám zrcadla, hrana, po níž je třeba jít), další videa z rodinných archívů, scénická hudba. Osobně nemám rád často v mladých souborech nadužívané gradování situací do hlučného překřikování a chaosu, tady byly i takové situace zdůvodněné. Představení mělo spád, vycházející ze zaujetí příběhem a společné energie souboru. 

Aleš Bergman