Divadlo je dar, je agora, náměstí, společné soužití. Je to místo diskursivní demokracie, je tedy veřejnou rozpravou ve společnosti, místem, které se zdá být o to nezbytnější, když je demokracie sama o sobě podkopávána ztrátou svých základních svobod kvůli nesporně mimořádným situacím, které nekončí v postrevolučním neb postcovidovém období.
Kritický až sarkastický pohled na společnost v určité alchymii nenávisti a lásky vždy přitahoval na tvorbě divadelních seskupení kolem Blaha Uhlára. Tak jsem byl zvědav, jak na mne neb na nás v auditoriu zafunguje kolektivní poetika divadla Disk, o které jsem v poslední době dosti slyšel, že už je vyčerpána a po letech v dlouhých mezidobích, kdy jsem ji už nesledoval, ztratila na své naléhavosti (?). Je těžké vylomit předsudek tam, kde už nezbývá prostor na vlastní korektní úsudek. Ano, po shlédnutí představení Cholesterol se ve mne pere dvojí metr. Cholesterol je dobrý a je také zlý, zbavuje neb hromadí nám v těle tuk.
Blaho Uhlár už nezvratně patří mezi experimentátory, ale současně i v proud slovenské klasiky. Nezanedbatelné klasiky. Soudobé nastavení přehlídkových proudů vytváří dle mého řadu polemických nejasností a nesrovnalostí. Jako by udržitelný styl v tvorbě byl na škodu experimentům. Pokud je ale na divadlo nahlíženo jako na sociální akt, je i rozklad a jakási divadelní dekonstrukce v tvorbě staronovou výzvou a zrcadlem společensko-kulturního milieu. Mluvím o vyprazdňování, vyměšování, o které v inscenaci Cholesterol jde. Kde se odkryjí vrstvy, nánosy ve společenském smetišti. Pietní prostorová černá schránka působí jako rituální chrám či kabaretní vagína. Pocit z expresivního pojetí vybízí k vnímání celého tvaru jako rituálu k post mortem, s nádechem posmrtné zkušenosti. Je mi tak úzko! Zajímám se o prostor za scénou, za zrcadlem, zda tam je život a společnost lepší?
Kladu si nesmírně ožehavé otázky, jak jsou na tom s pocity viděného a spatřeného mí kolemsedící. Zda úzkost zažívají, chtějí, bráni se aneb vrcholně odmítají. Vidím příbuzné rozpaky v tvářích po představení. Nevím proč, ale připomíná mi viděné dekadentní meziválečné kabarety a mluví-li se o kanálech, stokách s kanalizační znakovostí (zvon), šetření důkazů příčin a následků je jakousi divadelní archeologií.
Tato tradiční Stokácká-Diskácká-Uhlárova poetika dělí publikum na zastánce a odpůrce, ale bezpochyby patří do spektrálního vějíře divadelní tvorby na Slovensku. Stejně tak, jak patřila neopakovatelná, ale i stále rozeznatelná tvorba Tadeusze Kantora a jeho Divadla smrti neb jiných velikánů k stálicím umělecké erupce, patří místo a respekt v časech kondenzace umělecké tvorby i Blahovi Uhlárovi a jeho kolektivům.
Děkuji za ty dary, Blaho.
Tomáš Žižka
Redakčný rozhovor: Cholesterol (Blaho Uhlár a kolektív) • Divadelný súbor DISK, Trnava • Víťaz kategórie I. Prúdy súčasného divadla na celoštátnej súťaži Belopotockého Mikuláš 2023
O predstavení: Cholesterol (Blaho Uhlár a kolektív) • Divadelný súbor DISK, Trnava • Víťaz kategórie I. Prúdy súčasného divadla na celoštátnej súťaži Belopotockého Mikuláš 2023
