Středoslovenské divadlo f*ACTOR už ve svém názvu tematizuje herce verzálkami. A pro jejich inscenaci Pivo, plienky, podprsenky, kterou jsme měli možnost druhý den festivalu ve Štúdiu SKD zhlédnout, je kvalita hereckého obsazení a jeho výkonů skutečně kapitální charakteristika.
Laskavý čtenář či čtenářka mi snad odpustí, že jako člověk pohybující se především v prostředí českého amatérského divadla, mi nejsou na první pohled hned všechny souvislosti či mimořádnosti zřejmé: například to, že za postavu Romana původně hrajícího Romana Hapča zaskakoval autor hry, režisér (a profesionální herec) Michal Tomasy. Ale i kdybych tuto informaci věděl dopředu, moje vnímání frašky o jedné nepovedené rozlučce se svobodou by to asi nezměnilo: viděl jsem čtyři naprosto vyrovnané herecké výkony, žánrově uchopené, se schopností přesného timingu, srozumitelné dikce, gesce i mimiky. Spolu s již zmíněným zaskakujícím režisérem tak Miroslav Števko, Andrea Barkovci i Michaela Madudová dokázali dovádět textové vtipy ad absurdum, udržet po celých téměř 75 minut stylizaci svých vyšinutých postav a především zůstávat plně přítomni takzvaně v situaci, ať už ji textová předloha vláčela kamkoliv.
A tímto oslím můstkem se dostávám naopak ke slabině této inscenace. Předložený autorský text je evidentně poučen autorovou zkušeností s fraškou: najdeme tu aktualizované motivy z díla Eugèna Labiche, Georgese Feydeaua či z moderních her Raye Cooneyho a třeba i Petra Kolečka. A tak se tu Dámský krejčí potkává ve Slaměném klobouku s Dámou od Maxima v hotelu Westminster, a celé je to Láska, vole! Důležité je (jako ostatně vždy ve fraškách a zmíněných komediích) nikdy neříkat pravdu, případně se za každou cenu ji snažit zatajit, protože z toho přece vzniká ta největší švanda, když divák ví, co některá z postav neví.
Jenže tím podobnost s mistry pera končí, a to hned v několika rovinách. Přestože je výchozí situace rozehraná – resp. rozepsaná – zcela uvěřitelně (ajťák s poruchou spektra a overprotektivní nastávající otec skrývají po „divokém soiré“, či v tomto případě spíše „nealko matiné“, striptérku v dětském pokoji před těhotnou ajťákovou sestrou), další vývoj děje nás postupně přenáší od jednoho náhodného nápadu k jinému: nejprve k tomu, že striptérka a ajťák se dají za pomoci budoucích rodičů dohromady, poté zase k tomu, že striptérka vede psychologickou facilitaci mezi těmito partnery. Z několikaaktové hry se tak stává spíše slev jednoaktovek. Podobně je to i s humorem. Občas je slovně velmi povedený (alespoň pokud mohu soudit o jazyku, který není mým rodným), ale většinou nejde za hranici prvního nápadu, který je mnohdy klišé, či zbytečně vulgární nebo lascivní. Jistě, lascivní a erotický humor je frašce (resp. v tomto případě hot summer comedy, jak soubor žánrově hru zařazuje) velmi blízký, jenže valéry tohoto spisovatelského drahokamu jsou všeliké: od těch promyšlených a zaumných, až po trapné a lajdácké. A těch druhých je v této komedii skutečně příliš.
Není to však problém, který by se při důsledné dramaturgické práci nedal odstranit. Stejně jako občasné nelogické repliky, které se dále neřeší, předbíhání se v jednání či v situaci, náhodné střídání tykání a vykání (i když to všechno může být způsobeno jen aktuální hereckou neobratností). Když se však tahle důsledná práce nad textem poctivě odvede, věřím, že hra jistě zaujme nějaké slušné bulvární komerční divadlo, či jiný amatérský soubor, ať už na Slovensku nebo v Čechách.
Ivo Kristián Kubák
