Martina Longinová je česká herečka, pedagogička a výtvarníčka. Vyštudovala DAMU v Prahe a ako herečka pôsobila vo viacerých divadlách. V súčasnosti sa herectvu venuje len príležitostne a dominantná je u nej pedagogická činnosť. Žije a pracuje v Kolíne.
Ako ste sa dostali k umeleckému prednesu a čo pre vás znamená?
K uměleckému přednesu jsem se dostala hned v raném dětství. Měla jsem velké životní štěstí, neboť jsem velmi brzy pochopila, že cesta v tomto oboru mě velmi naplňuje a umožňuje mi důležité sebevyjádření i sdílení s ostatními lidmi. Navíc jsem měla i velkou podporu mých rodičů a kvalitních pedagogů. Přednes pro mne znamená významný způsob osobní seberealizace a životní úkol.
Aj keď ste absolventka DAMU, herectvu sa už profesionálne nevenujete, ale odovzdávate svoje vedomosti a skúsenosti deťom a mládeži ako učiteľka LDO. Je o prednes medzi vašimi zverencami dostatočný záujem? Čo vám dáva práca s mladými nádejnými umelcami?
V divadelním angažmá jsem strávila 10 let života, delší dobu už jsem herečkou příležitostnou. Mám to štěstí a čest pracovat ve velmi zajímavých divadelních či literárních projektech. Prioritou pro mne zůstal přednes, kterému se věnuji neustále a samozřejmě i práci pedagogické.
Mezi mými žáky zájem o přednes je, protože je k němu vedu. Zastávám názor, že práce v tomto oboru je vlastně daleko svobodnější, než v kolektivní divadelní práci, a to v individuálním výběru předloh, v širokých možnostech způsobů jejich zpracování i v ryze osobním sebevyjádření. Přináší mi velkou radost, že je disciplína přednesu stále živá, mohu být při tom a svým žákům na této cestě pomáhat.
Okrem umeleckého slova sa venujete aj výtvarnému umeniu? Zapájate obraznosť do slov a poéziu do obrazov? V čom sa to odráža?
Děkuji za tuto otázku, málokdo to o mne ví 🙂 Pocházím z výtvarné rodiny, takže v genech tyto dispozice mám a celoživotně jsem v této oblasti také aktivní. Věnuji se různým technikám a ano, samozřejmě, poezie a výtvarné umění jsou spojité nádoby. Vzájemně se moje tvorba přirozeně propojuje. V posledních deseti letech se s velkou láskou a pokorou věnuji ikonopisectví a zpracovávám tak příběh z největších, ten biblický.
Aj keď na Hviezdoslavov Kubín idete ako porotkyňa po prvýkrát, so slovenským umeleckým prednesom už skúsenosti, pokiaľ viem, máte. Viete ho porovnať s tým českým? V čom sú si najviac podobné a naopak, v čom najviac rozdielne?
Představte si, já už jsem v porotě Hviezdoslavova Kubína jednou byla! V roce 2008, to byla ještě přehlídka v říjnu. Je to tedy už neuvěřitelných 17 let a moc se letos těším. Se slovenským přednesem se setkávám celý život. Kdysi ještě v československé TV, ale hlavně živě na přehlídkách Mezinárodního festivalu poezie ve Valašském Meziříčí, na Poděbradských dnech poezie či Beniakových Chynoranech.
Dříve mi interpretační styly přednašečů obou národností přišly poměrně rozdílné. Slováci byli vždy odvážnější v používání výraznějších výrazových prostředků, Češi spíš konzervativnější. Postupem let se mi zdá, že se tyto rozdíly setřely, možná i v důsledku vzájemného ovlivňování a inspirace. Jsem moc zvědavá, jaké výkony a způsoby interpretace si budu moci vyslechnout na letošním ročníku.
Na čo sa najviac tešíte na Hviezdoslavovom Kubíne?
Těším se na všechno. Na slovenské interprety, kolegyně, kolegy, doprovodný program, prostě na celou přehlídku, která bude na zážitky jistě velmi nabitá a inspirativní! Děkuji za pozvání 🙂
Text: Dušan Jablonský
