Vážení slovenští přátelé,

s radostí vás zdravím do Martina. Blahopřeji k výročí, na něž může být slovenské ochotnické divadlo opravdu hrdé.

Ráda bych připomněla, že čeští a slovenští amatérští divadelníci (v Česku jsou termíny a amatérský a ochotnický synonyma) mají k sobě blízko, což platí pro historii i přítomnost. Někdejší ÚMDOČ byla od konce 19. století otevřena pro české i slovenské divadelníky a každá přehlídka s nadregionální funkcí v Čechách vždy samozřejmě přivítala soubory slovenské. Platí to také pro nejstarší kontinuální divadelní festival Jiráskův Hronov (letos 92. ročník), který nikdy nebyl přerušen včetně období nacistické okupace. V 80. letech 20. stol. hostil v dvouletém intervalu česko-slovenskou soutěž činoherního divadla. I když ani Martin, ani Hronov nejsou zcela mezinárodními festivaly, mezi zahraničními hosty nikdy nechybí divadla z druhé republiky. Hronov tuto povinnost má dokonce zakotvenou ve svých propozicích.

Dokázali jsme se dohodnout i pokud šlo o zahraniční reprezentaci. Ve společném státě se nominace na světový festival v Monaku měla střídat, avšak pro famózní inscenace Zelenče to neplatilo a Česko-slovenské středisko AITA/IATA se hladce dohodlo na návrhu pro Zeleneč. Nemyslím, že to bylo zcela samozřejmé. Přátelské kontakty neustaly ani pro rozdělení na dva státy. Dokonce se mi zdá, že jsou intenzivnější. Ráda bych v této souvislosti poděkovala dvěma přátelům, kteří pro to hodně udělali, totiž paní Aleně Štefkové a panu Jozefu Krasulovi.

Je to jen doklad blízkosti obou národů, které ostatně amatérské a ochotnické divadlo považují za součást svého nemateriálního kulturního dědictví. Pořád si myslím, že podobně jako jsme společně nechali zapsat na Reprezentativní seznam UNESCO slovenské a české loutkářství, bychom mohli navrhnout i zápis ochotnického divadla. Nechcete o tom uvažovat? Mimochodem NIPOS a NOC mají uzavřenou smlouvu o spolupráci.

Přeji slovenským ochotníkům hodně kreativity a také hodně diváků. Vzhůru do další stovky. 

Vaše Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS