Environmentální balada s otevřeným koncem

Scénická žatva 100, fotogaléria z druhého dňa festivalu

„človek“

MoDRé TRaKy

pri ZŠ s MŠ, Vráble

Hviezdoslavův Kubín má na letošní Scénické žatvě silné zastoupení. A to nejen kvantitativně, jak přesvědčivě dokázal soubor MoDRé TRaKy při ZŠ a MŠ ve Vráblech. Pod režijním vedením zkušeného Štefana Foltána načrtl a rozkreslil kolektiv mladičkých hereček působivou jevištní skicu několika základních environmentálních témat. Interpretky stojí na samém začátku dospělého života a kladou si ty nejdůležitější otázky, jako jaký je vztah člověka ke světu a světa k člověku nebo co to slovo svět pro člověka vlastně znamená? Jestli si na tohle dokážete odpovědět a nic si přitom nenalháváte, můžete si blahopřát a postoupit do dalšího kola. Jaký je vztah člověka k člověku a co slovo člověk pro člověka znamená? A co znamená pro svět? Jde o kolekci otázek, které nás obklopují a my jim buď čelíme, nebo se jim vyhýbáme, jako by neexistovaly, a to podle toho, jak si stojí environmentální problémy lidstva v malém osobním hodnotovém žebříčku každého jednoho z nás. Často platí, že čím je člověk mladší, tím je k přemýšlení nad těmito otázkami otevřenější a méně se sám sobě vymlouvá. Už v tom je síla a výpovědní autenticita inscenace „člověk“.    

Další síla je pak ve skvěle zvolené literární předloze. Australský výtvarník a spisovatel Shaun Tan je proslulý křehkostí, s jakou dokáže propojovat svět literatury se světem výtvarného umění. Jeho zdrojem inspirace je mimochodem světoznámý český ilustrátor Petr Sís. Shaun Tan se specializuje na grafické romány a tzv. němé romány, beze slov. Jeho dílo si vyloženě říká o divadelní adaptaci, ale… Ale musí to být adaptace z rukou divadelníků, kteří se nebojí vyprávět svůj příběh obrazem více než slovem. A když říkám „svůj“ příběh, myslím tím příběh v přeneseném slova smyslu. Příběh, který není závislý na sdělování lineárního děje. Příběh nesený hned několika na sobě nezávislými významovými linkami, které se nutně neprotínají. Plynou vedle sebe a zdánlivě mimoděk vytvářejí síť varovných signálů o stavu světa, ve kterém společně žijeme. Vrábelský soubor takové divadelní tvůrce k dispozici má.

Zručně pracují se symboly, jakými jsou zvířecí plyšové karnevalové masky, velké sklenice od okurek s nápisy láska, potrava, život atp., přírodní materiály jako hlína nebo voda, a nakonec třeba i mobilní telefony s nahraným zvukovým záznamem nastolujícím otázku „jak se jmenuješ?“, která je záměrně civilizačně pokrouceným dotazem po tom, kdo jsi. 

Inscenace má baladický nádech a lyricko-epické ladění. Je sugestivní a sdělná. Až by jeden nechtěl věřit, že vznikla v době vrcholné izolace při covidových lockdownech. Anebo je právě proto tak silná?

TEXT: Luděk Horký  

FOTO: Braňo Konečný